Smyslem SWOT analýzy je určit slabé a silné stránky podniku a zjistit příležitosti a hrozby, které se nacházejí v okolí podniku. Cílem SWOT analýzy by mělo být maximální využití silných stránek k získání příležitostí  a naopak slabé stránky se snažit potlačovat nebo se snažit alespoň o jejich zmírnění.
S– strenghts
W – weakness
O – opportunities
T – threats

Mezi silné stránky patří věci, ve kterých je firma lepší než konkurence. Může to být například dobrý management, kvalitní výrobky či služby, kvalifikovaná pracovní síla a podobně.

Slabou stránkou je naopak něco v čem je firma horší než konkurence nebo co zvyšuje její náklady. Může to být například špatná cenová politika, nedostatečné zkušenosti podniku a další. Výčtem slabých stránek se zamýšlíme nad našimi slabinami a můžete se je tak pokusit zlepšit.

Dále analyzujeme příležitosti a hrozby v okolí podniku. Snažíme se najít příležitosti, které nám přinesou určité výhody, ale také se musíme zamyslet nad hrozbami, které mohou přinést podniku velké komplikace.

Měli bychom také posuzovat s jakou pravděpodobností daná hrozba může nastat. Je dobré začít analýzou příležitostí a hrozeb, které přicházejí z vnějšího okolí firmy, mělo by zde být zahrnuto jednak makroprostředí, jednak také mikroprostředí, které zahrnuje zákazníky, dodavatele, odběratele, konkurenci a veřejnost. Dále bychom se měli zaměřit na slabé a silné stránky, které se týkají vnitřního prostředí firmy. Je třeba zahrnout firemní kulturu, strukturu podniku, značku, kvalitu zaměstnanců, jejich zkušenosti, efektivitu, podíl na trhu a jiné.

Při sestavování SWOT analýzy je dobré respektovat určitá pravidla. Swot analýza by měla být:
– zaměřená na podstatná fakta, která jsou pro její zpracování nejdůležitější
– objektivní
– důvěryhodná
– ne moc dlouhá
– sestavená podle priorit
– neměla by zakrývat rizika

V dnešním vyspělém světě takřka nikomu nic nechybí. A naše děti? Ty si každý rodič hýčká, a tak to snad v každé rodině s dětmi vypadá podobně – autíčka, panenky, plyšáci, kostky z lega…. Dětské pokojíčky jsou přeplněné, a v obležení je dokonce i koupelna s obývákem.

I přesto, že hračky jsou důležité při formování budoucnosti dítěte, stimulují jeho vývoj a poznávání světa, je moudré to s jejich množstvím nepřehánět.

Rodiče chtějí své děti potěšit, což je pochopitelné, ale jejich přemíra je většinou výsledek rodičovského pocitu viny z toho, že hodně pracují a že mají na své děti málo času. Přemíra hraček je taková náplast na špatné svědomí a na lítost, že se svými dětmi netráví více času.

My jsme neměli za své dětství ani desetinu hraček, než co mají naše děti teď. A možná si ani nevšímáme, že si s nimi děti neumí pořádně hrát. Snad platí nepsané pravidlo, že čím více hraček, tím méně skutečného hraní.

Příliš mnoho hraček totiž vytvoří jakýsi chaos, který kluky a holčičky dostane do stresu, a tedy daleko od příjemného hravého nastavení.

Děti jsou podrážděné a vzteklé.Stres u nich vzniká právě proto, že nevědí, se kterou hračkou si hrát dříve. Proto je lepší zbavit se zbytečných věcí a polovinu dobrých hraček schovat třeba s tím, že je po několika týdnech nebo měsících vyměníme.

Nejlepší hračka pro dítě jsou jeho rodiče. Hraní si s dospělými, napodobování jejich činnosti, používání ke hře věcí, které lze použít k vaření, uklízení, stavění nebo zahradničení, to se dětem líbí nejvíce.  A pokud se rodiče do hry zapojí, je to pro děti obrovské plus. Určitě je to mnohem lepší, než různé komplikované hračky a vymoženosti, kterým děti ani pořádně nerozumí.

Výhody, proč je rozumné dětem omezit počet hraček:

Ø  Naučí se kreativnosti a myslet tvůrčím způsobem.
Ø  Zvýší se jejich soustředěnost a déle udrží pozornost.
Ø  Vytvoří si lepší sociální dovednosti a budou snadněji navazovat přátelské vztahy.
Ø  Budou si svých věcí více vážit.
Ø  Budou mít větší zájem o knihy, malování, psaní a umění.
Ø  Budou vynalézavější.
Ø  Budou mít větší vytrvalost.
Ø  Nebudou sobecké.

Pokud se tedy rozhodneme snížit doma počet nepotřebných hraček, a nemáme ve svém okolí nikoho, komu udělaly radost, můžeme je dát do kontejnerů na textil, nebo odnést charitě či do dětského domova.

Jsou věci, které v bytě být mohou a nemusejí. Záleží na tom, jak na to majitel nahlíží anebo kde se dům či byt nachází. Takovou věcí, kterou je možné postrádat, jsou určitě záclony. A tady právě záleží na tom, jestli okna bytu míří do ulice a my bychom se cítili jako za výkladní skříní.

V tom případě je toto okenní zakrytí určitě nezbytné.

–         Dříve naše babičky záclony háčkovaly nebo pletly ručně.
–         Bylo to takové vysvědčení o tom, jak je která hospodyňka zručná.

V naší uspěchané době si neumím představit, že by některá novomanželka několik hodin denně trávila s háčkem v ruce a snažila se vybavit svým uměním celý byt. A ani to není třeba. Možností, jak se schovat před zvědavými zraky kolemjdoucích, je spousta.

Inspirace z Japonska

Posledním trendem jsou japonské stěny. Je to zajímavý dekorační prvek, který má využití v celém bytě. Do horní části okna se namontuje kolejnička, do které se zavěsí panelové závěsy. Vypadá to trochu jako obrácená široká žaluzie. Využití je však mnohem širší.

V malém bytě
·        oddělení pracovního prostoru od obývacího
·        rozdělení ložnice a dětského pokoje
·        oddělení toalety v koupelně

V bytě s velkými místnostmi
·        rozdělení kuchyně a jídelního koutu
·        obývací pokoj se může večer proměnit na koutek s televizí pro jednoho a koutek s knihou pro druhého

Nemusíte se bát, že závěsy budou vypadat dobře jen z lícové strany a rubová bude horší. I to je u japonských stěn vychytané. Z jedné strany pozitiv z druhé strany negativ. Jednu nevýhodu jsem, ale přeci jen našla. V bytě s malými dětmi je nebezpečí, že stěnou projdou.
Jinak je ale tento styl, který je inspirován japonskými venkovskými domy, kde jejich obyvatelé sázeli hlavně na jednoduchost, uhlazenost a flexibilitu, velice výhodný a vkusný. Interiér se může kdykoli, během okamžiku, zmenšit anebo zvětšit.
 

Nad pamětí nijak nepřemýšlíme. Prostě tu je jako součást našeho života a přijde nám úplně přirozená. Je to s ní stejné jako se zdravím. Až teprve, když nám přestane sloužit, si jej začneme vážit. Paměť je pro nás prostě samozřejmostí, ale zároveň si uvědomujeme, jak nepříjemné je, když si nemůžeme na něco vzpomenout. Většinou to bývá jen důsledek shonu a stresu.

Nebo jsme prostě přepracovaní, máme příliš starostí a pak nám leccos z naší paměti vypadne. Stane se to snadno, neboť chceme-li si něco zapamatovat, musíme si to nejprveuložit do paměti, poté to v ní uchovat a nakonec si vybavit. Že bychom měli pro svoji paměť něco dělat si uvědomíte teprve tehdy, když zapomeneme vyzvednout dítě ze školky nebo znovu krmíme psa, protože si nepamatujeme, zda jsme to už udělali.

KOLIK SI TOHO PAMATUJEME
Paměť je svým způsobem zrádná. Jelikož není možné si pamatovat všechno, vybavujeme si nejčastěji to, co nás zajímá, ale velmi často i to, na co bychom nejraději hned zapomněli. Je totiž mnoho druhů paměti.

Pamatujeme si slova, ale používáme také paměť zrakovou, sluchovou, čichovou a pohybovou. Z poruch paměti je nejhroznější amnézie, tedy časově ohraničená nebo trvalá ztráta paměti.

Zajímavé je, kolik věcí si většinou pamatujeme:
· 10 % z toho, co čteme
· 20 % z toho, co slyšíme
· 30 % z toho, co vidíme
· 50 % z toho, co slyšíme a vidíme
· 70 % z toho, co řekneme
· 90 % z toho, co děláme

DŮLEŽITÝ JE TRÉNINK
Jen neradi si připouštíme, že s věkem přestává být pružné nejen naše tělo, ale i mozek. I ten ale můžeme cvičit a trénovat a dostatečným pohybem mu poskytnout přísun kyslíku, aby lépe pracoval. Také můžeme používat přípravky, zlepšující paměť (Lecitin, ginkgo biloba, koenzym Q10)

Pro mozek je nutný cílený trénink. Aby zůstal aktivní, nesmíme jej nechat zahálet. Proto se učíme cizím jazykům, luštíme křížovky, hrajeme šachy, pexeso apod.